Knihovna Karla Hynka Máchy je veřejnou knihovnou, pověřenou výkonem regionálních funkcí. Poskytuje svým uživatelům knihovnické a informační služby v návaznosti na systematicky budovaný knihovní fond a databáze knihovny. Podle možnosti zajišťuje přístup k dalším informačním systémům.

Naše knihovna

Štítky

OLGA

František Tomík / Doteky minulých časů

doteky-minulych-casu-01
doteky-minulych-casu-02
doteky-minulych-casu-03
doteky-minulych-casu-04
doteky-minulych-casu-05
doteky-minulych-casu-06
doteky-minulych-casu-07
doteky-minulych-casu-08
doteky-minulych-casu-09
doteky-minulych-casu-10
doteky-minulych-casu-11
doteky-minulych-casu-12
doteky-minulych-casu-13
doteky-minulych-casu-14

František Tomík

Narozen 30. června 1955 v Příbrami. V letech 1959 až 1966 žil v Litoměřicích. Pak se s rodiči přestěhoval do Kladna. Od roku 1999 žije v Praze-Zbraslavi. Nejprve se vyučil spojovým mechanikem, ale později vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Prošel několika zaměstnáními od spojového mechanika na kladenské ústředně, skladníka v Díle, referenta výstavního oddělení v Národním technickém muzeu až po grafika v redakcích časopisů (např. Story, Střecha nad hlavou nebo Autocar). Externě spolupracoval s hudebními vydavatelstvími Supraphon a Panton, pro které navrhoval zejména obaly gramofonových desek. V současné době se jako grafik nejraději věnuje tvorbě výtvarných katalogů pro pravidelně pořádané výstavy v Praze a Kladně a pro kolegy malíře a sochaře.

Výstava Františka Tomíka Doteky minulých časů v litoměřické Knihovně Karla Hynka Máchy představuje práce z několika posledních let. A proto v hlavní části expozice návštěvníci uvidí to, co zaujalo autora a co jej nyní zajímá především a tím jsou dvě hlavní témata.

První téma se jmenuje Kameny a jde o takové kameny, které všichni dobře známe v různých podobách. Od drobného písku a malých oblázků podél cest, až k velkým balvanům či viklanům, z nich některé ční po staletí ako menhyry ve volné krajině nebo v podobě různotvarých skalních uskupení, které ovšem dávají člověku možnost si uvědomit svou vlastní nepatrnost. Tomu také odpovídá barevnost těchto prací, která je většinou tmavá, tlumená a pouze některé barevné detaily zvýrazňují nebo naznačují skrytý pohyb či tiché drama.

Druhé a na současné litoměřické výstavě asi nejvíce zastoupený bude cyklus nazvaný Ptíci. I toto zdánlivě lehce vyčerpatelné téma se ale pozvolna proměňuje v čase. Od velkých jednotlivých zobrazení velmi stylizovaných ptáků, kde se vlastně jednalo o jakési imaginární portréty, se zobrazovaní ptáci mění barevně i velikostí. Vstupují do neznámých krajin nebo galerijních prostorů a užívají si vlastní pocit svobody, glosují a po svém komentují svět lidí, který je obklopuje. Jsou to tajemné, tiché, někdy skytě vtipné obrazy, které, přestože se jsou zdánlivě o ptácích, jde ve skutečnosti o meditace a úvahy o stavu člověka 21. století.

Tyto dvě hlavní části výstavy budou doplněny ostatními pracemi, která jsou tak trochu na okraji a tváří se jako solitérní, ale v mnoha bodech se prolínají nebo dokonce doplňují.

Kde se ale vzal název litoměřické výstavy Doteky minulých časů? Ten je odvozený z názvu fotografie Františka Tomíka Doteky času, která vznikla roku 2021, v odsvěceném barokním kostele Zvěstování P. Marie v Litoměřicích. Byl postaven v letech 1701 až 1731 pro zdejši jezuitskou kolej a pravděpodobně již v těchto letech se v kostelní dlažbě objevil první otisk dlaní neznámého řemeslníka, který tak zanechal natrvalo potvrzení o své anonymní existenci. Určitě jej přitom ani nenapadlo, kolik nezodpovězených otázek může vzniknout pouhým jediným lidským dotekem do měkké hmoty, která pak vypálena v žáru ohně, přetrvá přes několik staletí dál až do našich dnů a pravděpodobně i těch budoucích.

Dalším motivem pro vznik názvu výstavy je dávné setkání Františka Tomíka s obrazy Mistra litoměřického oltáře v Severočeské galerii v Litoměřicích ještě v jeho školních letech, tedy někdy kolem roku 1964. Poslední dotek času je vlastně drobnost, jde o nenápadnou výzvu určenou bývalým spolužákům Františka Tomíka z prvního stupně ZDŠ, která tehdy sídlila ve Vavřinecké ulici.

Back to top