Knihovna Karla Hynka Máchy je veřejnou knihovnou, pověřenou výkonem regionálních funkcí. Poskytuje svým uživatelům knihovnické a informační služby v návaznosti na systematicky budovaný knihovní fond a databáze knihovny. Podle možnosti zajišťuje přístup k dalším informačním systémům.

Naše knihovna

Štítky

Vážení čtenáři,

v sobotu 26. října a v pondělí 28. října bude knihovna  zavřena. Děkujeme za pochopení.

OLGA

Martina Tylová – Bez lítosti

martina-tylova-bez-litosti-01
martina-tylova-bez-litosti-02
martina-tylova-bez-litosti-03
martina-tylova-bez-litosti-04
martina-tylova-bez-litosti-05
martina-tylova-bez-litosti-06
martina-tylova-bez-litosti-07
martina-tylova-bez-litosti-08
martina-tylova-bez-litosti-09
martina-tylova-bez-litosti-10
martina-tylova-bez-litosti-11

Martina Tylová – Bez lítosti

Výstava mladé autorky Martiny Tylové, která od narození trpí cystickou fibrózou. Malování je pro ni terapií i rehabilitací.

Medailonek

Dobrý den,
ráda bych se Vám krátce představila. Jmenuji se Martina, je mi 26 let a již od narození se léčím se závažným onemocněním, které se nazývá cystická fibróza. Toto onemocnění pro mě, do mých čtrnácti let, nemělo přílišné omezení. Musela jsem jen přijímat hodně léků, několikrát denně inhalovat a nemohla jsem příliš sportovat. Byla jsem také častěji nemocná. Od malička jsem ale pozitivní člověk, a tak jsem neměla pocit, že bych tím nějak trpěla. A taky trochu, jednoduše řečeno, na všechno si člověk zvykne. Horší to bylo, když jsem v důsledku svého onemocnění musela v roce 2010 podstoupit operaci plic. Ne vše se podařilo, jak by mělo. Stalo se, že se po operaci objevily jisté komplikace a přestala jsem mluvit a pohybovat se. Musela jsem se vše znovu učit a hodně rehabilitovat. Dnes už zase mluvím, ale chodím jen velmi omezeně a s pomocí druhé osoby. Co mi však zůstalo, je to, že jsem pořad pozitivní. Stále cvičím, jezdím na rehabilitační pobyty a věřím, že bude ještě lépe.

Tyto obrazy vznikly díky fyzioterapeutce Petře, která ke mně docházela domů. Nejen, že se mnou hodně cvičila, ale také mi pomáhala s motorikou rukou. Dělaly jsme různé věci a pak jsme začaly s malováním. Vzhledem k omezenému pohybu rukou jsem malovala, jak to jen šlo. Postupně se to zlepšovalo. Prvními obrazy jsem potěšila své nejbližší a lidi ve svém okolí. Ale ještě jich přece jen dost zůstalo, a tak jsme si řekly, že by mohly udělat radost dalším lidem.

Závěrem bych chtěla poděkovat pracovníkům Městské knihovny za zprostředkování této výstavy.

Back to top