Svou první knihu začala Alena Mornštajnová psát ve svých osmatřiceti letech. Třináct let pak trvalo, než se její debut Slepá mapa dostal ke čtenářům. Dnes patří k nejčtenějším českým autorkám, její knihy vyšly ve více než dvaceti jazycích a loni překročila hranici milionu prodaných výtisků. V nakladatelství Host jí dosud vyšlo sedm románů, vedle nich publikovala také sedm knih pro děti v různých nakladatelstvích. Na pozvání Knihovny K. H. Máchy přijela ve středu 13. května do Litoměřic, její fanoušci do posledního místa zaplnili klavírní sál ZUŠ a KKC.

Mornštajnová je v české literatuře fenomén. U jejích knih se výjimečně potkává čtenářský úspěch s uznáním odborné veřejnosti. A když už jí kritici něco vytýkají, bývá to paradoxně právě čtivost. Její knihy přitom oslovují široké čtenářské publikum, přestože pracují s těžkými tématy, složitými vztahy nebo historickou pamětí a často nekončí happy endem.

Právě její třetí román Hana se dostal na přední místa žebříčků nejpopulárnějších knih. Sama autorka ale svůj nejúspěšnější titul nevnímá jako výjimečný. „Nemyslím si, že některá moje kniha vyčnívá. Každý čtenář si najde tu svou. Někdo má rád Les v domě, jiný Listopád. Hana je nejúspěšnější, ale nevím, jestli je nejlepší,“ řekla během besedy.

Během večera mluvila také o svém nejnovějším románu Čas vos a o tom, jak jednotlivé knihy vznikají. „Začínám psát knihu ve chvíli, kdy mám nějaké téma. To téma mě musí bavit, protože vím, že s tím strávím dva roky,“ popsala autorka. „U posledního románu Čas vos jsem chtěla napsat knihu o cestě ke spokojenosti.“

Vedle románů přišla řeč také na knihy pro děti, které jsou podle ní určitou formou psychoterapie vedle těžkých témat próz pro dospělé. „Mám ve zvyku psát dlouhé věty, takže je pak zkracuju. To mi v redakci většinou vrátí i u románů pro dospělé. U knih pro děti se na to snažím dávat větší pozor,“ řekla se smíchem.

Zpestřením besedy byl přednes úryvku z románu Tiché roky v podání Hany Münsterové, se kterým uspěla v krajském kole recitační soutěže Dětská scéna.

Děkujeme za spolupráci Základní umělecké škole Litoměřice a Kulturnímu a kreativnímu centru Litoměřice.